To, co mě – mimo mého strachu – odrazovalo od cestování letadlem, bylo parkování u letiště. Jak to vyřešit, abychom se nemuseli o auto bát, a dokázali si dovolenou užít? Tak, abychom nemuseli s věcmi tahat přes půl Prahy, nebo složitě shánět někoho s vícemístným autem? To je ostatně jedna z nevýhod pětičlenné rodiny – do klasického auta, které vlastní přinejmenším 80 procent populace, tedy to s pěti místy, se zkrátka nikdo další nevejde.
.jpg)
A tak jsme začali přemýšlet. A že bylo o čem, protože zájezd už jsme měli koupený. Po hodinách přemýšlení a diskuzí jsme nakonec vybrali destinaci, která přece jen trochu zavání orientem, ale je bezpečná i s dětmi – Turecko. Jak už zaznělo v minulém článku, nechali jsme se zlákat výhodnou nabídkou zájezdů a bylo rozhodnuto. Nebudeme si totiž hrát na to, že pro nás cena nebyla nakonec rozhodující. Když jedete v pěti lidech, zkrátka musíte myslet i trochu ekonomicky, aby vás deset společných dní u moře nevyřadilo z provozu na další měsíc.
Navíc nás příjemně překvapily tamní služby. Cenově dostupné pětihvězdičkové hotely – neb jsme byli dopředu poučeni, že do Turecka nižší kategorie hotelů příliš nebrat – skvělé animační programy pro děti, pláž hned za rohem. Zamilovali jsme se do fotek i prostředí a nebylo moc o čem přemýšlet. Tedy alespoň co se destinace týká.
Brouka do hlavy nám nasadila otázka, co s autem. Bylo jasné, že se nějak na letiště musíme dopravit. Bydlíme kousek od Prahy, takže by asi bylo vcelku snadné dopravit se třeba autobusem a metrem. Bylo, kdyby nám odlet nestanovili na čtyři hodiny ráno. Představa, jak vláčím rozespalé děti a kufry autobusem – pokud by jako zázrakem od nás v tuhle hodinu něco jelo – mi nepřipadala vůbec příjemná.
Kde nechat auto? Parkování u letiště překvapilo
Znám své děti a znám sebe. Jakmile něco nejde podle představ, jsem nevrlá, podrážděná a byla jsem si tak skoro jistá, že kdybychom měli jet v tuhle hodinu autobusem – opět podotýkám, pakliže by vůbec nějaký jel – nedopadlo by to dobře. Věděli jsme tedy, že nutně potřebujeme auto. A protože známe své známé dost dobře, víme, že nikdo žádné větší auto nevlastní. Bylo třeba vyřešit ne to, kdo nás na letiště odveze, ale to, kdo odveze auto, nebo kde ho vlastně můžeme nechat. Což byla, vzhledem k času odletu, dost zapeklitá situace.
Nejsem tak naivní, abych nechala auto stát někde v zapadlé uličce u letiště a doufala, že se s ním po dobu naší dovolené nic nestane. To bych nesměla znát (nejen) pražské poměry. Zkusila jsem tedy do vyhledávače zadávat různá hesla. Jaké bylo mé překvapení, když mi vyběhlo hned několik webů s nabídkou parkování u letiště.
Někteří si možná budete říkat, že je to přece běžná praxe, ale já, protože opravdu letadlem cestuji minimálně, jsem v tu chvíli objevila Ameriku. Pokud by přece jen někdo nevěděl, o co jde, můžete se podívat na nějaké články, jako jsem to ostatně udělala já – třeba tady nebo tady. Zdálo se, že náš problém je vyřešený. Přijedeme na místo určení, odevzdáme auto, jiné auto nás dopraví i s věcmi na letiště. Ideální.
Parkování u letiště, nebo na letišti?
Manžel byl však jiného názoru. Chtěl zkusit, jestli přece jen neexistuje nějaká alternativa, abychom se nemuseli přesouvat a překládat věci a spící děti. Nasnadě tak bylo vyzkoušet parkování přímo na letišti. A tak jsme zase byli tam, kde jsme být nechtěli. U diskuzí, jak to udělat, aby to bylo vůbec nejlepší. A že nám trvalo, než jsme se dohodli. Nakonec jsme ale, myslím, zvolili přece jen správně. A hlavně – náš odlet se blížil, děti odpočítávaly dny a těšily se, bylo třeba jednat.